Article 1: Úvodní ustanovení

 

1.1. Tento zákon kodifikuje podmínky, jenž při jejich nabití, za kterých může být přiznána, složena a spravována kauce v rámci trestního řízení vedeného na území jurisdikce státu San Andreas a přilehlých ostrovech. Zákon dále stanoví právní rámec pro situace, jenž nabydou vlastnost dané, kdy je osobám podezřelým či obviněným z trestné činnosti umožněno propuštění na svobodu, v rámci občanského žití, po složení kauce, a zároveň určuje pravomoci soudních a represivních orgánů při rozhodování o těchto otázkách, výlučných s tímto zákonem.

1.2. Pro účely tohoto zákona se rozumí následujícími termíny:

a) "Kauce" se rozumí peněžitá částka nebo jiná forma zajištění poskytnutá osobou podezřelou či obviněnou z trestného činu, jejímž cílem je zajištění přítomnosti této osoby u dalších úkonů trestního řízení a soudních jednání.

b) "Represivní orgány" se rozumí subjekty disponující pravomocí k rozhodování o omezení osobní svobody a dohledu nad průběhem trestního řízení, zahrnující policejní složky, šerify a další autority oprávněné k rozhodování o kauci zmíněné.

c) "Vyšetřování na svobodě" se rozumí právní stav, kdy osoba po složení kauce je propuštěna z vazby a může se volně pohybovat, konat zákonně, sama s sebou, přičemž nadále spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení, aniž by byla omezena na osobní svobodě.

 

1.4. Tento zákon se aplikuje na všechny fyzické i právnické osoby, které jsou v rámci jurisdikce státu San Andreas podezřelé nebo obviněné z trestné činnosti, z legislativy výlučné. Použití tohoto zákona je podřízeno ústavním principům práva na spravedlivý proces a osobní svobodu, jak jsou zakotveny v Ústavě ony.

 

1.5. Tento zákon je koncipován v souladu s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami, zejména s ohledem na zaručení základního práva na osobní svobodu, svobodu všech, civilních zájmů, proporcionality zásahů do této svobody a práva na spravedlivý proces.

​

​

Article 2: Podmínky pro přiznání kauce

 

2.1. Každá osoba podezřelá nebo obviněná z trestného činu spáchaného v rámci jurisdikce státu San Andreas a přilehlých ostrovech, má právo na propuštění na svobodu po složení kauce, stanovené tímto zákonem, aneb s výhradou ustanovení tohoto zákona nebo jiných právních předpisů, které stanoví jinak onu.

 

2.2. Kauce může být přiznána v převážné většině případů trestných činů, a to za předpokladu, tehdy kdy:

a) osoba obviněná, nebo podezřelá, za naplnění skutkové podstaty onoho činu, nepředstavuje riziko, jenž by při naplnění, znamenalo nebezpečnost pro veřejný pořádek;

b) nehrozí ono riziko, že by se osoba svými silami, vyhýbala soudnímu řízení útěkem.

2.3. U osob podezřelých či obviněných z méně závažných trestných činů, které nepředstavují, při jejich nejhorších představách, zásadní ohrožení veřejné bezpečnosti, je přiznání kauce běžným postupem, přičemž další vyšetřování bude vedeno na svobodě, za neporušení civilních práv osoby.

2.4. Kauce nemusí být přiznána v těchto případech:

a) pokud je obviněný stíhán pro trestný čin zahrnující závažné násilí, kauce nemusí být přiznána, případně může být stanovena ve vysoké částce;
 

b) u osob, kdy při neplnění zákonných standardů, a po jejich rekapitulaci, jsou s rozsáhlou trestní minulostí, u nichž existuje značné riziko pokračování v trestné činnosti nebo vyhýbání se řízení, není kauce přiznána;

 

c) kauce se nepřiznává, právě tehdy, kdy, pokud by propuštění obviněného na svobodu mohlo vést k ovlivňování svědků nebo k nebezpečí pro další osoby, která by znamenalo jakékoliv poškození, či újmě.

 

2.5. Osoby, které dosud nebyly trestně stíhány, mají právo na propuštění na svobodu po složení kauce, pokud splňují podmínky stanovené zákonem. Tyto osoby jsou považovány za nízké riziko útěku nebo recidivy, což odůvodňuje přiznání ony kauce. Viz California Penal Code, Section 1269c.

 

2.6. Pokud kauce nebyla přiznána nebo byla stanovena nepřiměřeně vysoká částka, má obviněný, výlučné právo , neomezené na požádání o soudní přezkum tohoto rozhodnutí, přičemž sám souhlasí, s časovým rámcem soudního rozhodnutí doby trvání. Soud v oné době posoudí, zda byly podmínky, které při naplnění vedli k zamítnutí kauce opodstatněné a v souladu se zákonnými předpisy.

 

2.7. Soud nebo příslušné represivní orgány mohou stanovit zvláštní podmínky přiznání kauce, zahrnující například omezení pohybu, zákaz kontaktu s určitými osobami nebo povinnost podrobit se pravidelnému dohledu.

​

Article 3: Orgány oprávněné rozhodovat o kauci

 

3.1. O přiznání a výši kauce v rámci trestního řízení rozhodují výlučně orgány uvedené v tomto zákoně, a to nevyjímaje na základě závažnosti obvinění a délky hrozícího trestu odnětí svobody při případném návrhu orgánů činných. V případech, kdy hrozí trest odnětí svobody nepřesahující souhrnnou délku trvání onu 20 let, jsou k rozhodování o kauci oprávněny pouze osoby pověřené výkonem funkce v rámci orgánů činných v trestním řízení.

3.2. Rozhodování o přiznání kauce je v rámci policejních a šerifských složek svěřeno výhradně a maximálně těm příslušníkům, jenž v kariérním postupu dosáhli hodnosti Sergeant či vyšší. Tito důstojníci mají výlučné oprávnění rozhodovat o kauci v případech, kdy je osoba stíhána pro trestný čin, za nějž hrozí maximální trest odnětí svobody v souhrnné délce do 20 let. V případech, kdy hrozí trest odnětí svobody přesahující tuto hranici délky odnětí svobody, je rozhodování o kauci zcela vyhrazeno soudnímu orgánu.

3.3. Při rozhodování o přiznání kauce jsou oprávněné osoby v rámci policejních a šerifských složek povinny zohlednit následující okolnosti, a to tedy

a) závažnost a povahu trestného činu spáchaného a jemuž přisouzeno,

b) riziko, že se obviněný pokusí uprchnout,

c) ohrožení veřejného pořádku či bezpečnosti.

3.4. Pokud neexistuje podstatné riziko ohrožení veřejného pořádku či bezpečnosti a sourhnná délka trestu odnětí svobody nepřesahuje 20 let, může být kauce přiznána.

​

3.5. Rozhodování o přiznání kauce v případech, kdy hrozí trest odnětí svobody v souhrnné délce trvání nad 20 let, náleží výlučně okresnímu soudu. V těchto případech je rozhodování o přiznání či zamítnutí kauce zcela v kompetenci soudu, přičemž žádný jiný represivní orgán nemá oprávnění do této věci zasahovat.

​

3.6. Okresní soud je oprávněn provést přezkum rozhodnutí o kauci, pokud obviněná osoba podá proti rozhodnutí příslušného policejního či šerifského orgánu onu námitku. Soud je oprávněn rozhodnutí o kauci změnit, zvýšit, snížit nebo zrušit, a to na základě posouzení všech důkazů, které jsou v daném řízení k dispozici.

​

​

​

Article 4: Výše a podmínky kauce

 

4.1. Výše kauce se určuje v závislosti na povaze, závažnosti a kvantitativním rozsahu protiprávního jednání, kterého se obviněný dopustil, přičemž je rovněž zohledněna jeho sociální. majetková situace, jakož i celospolečenská nebezpečnost jeho jednání, včetně rizika útěku, tedy i jehož možnosti ovlivňování svědků a dalších relevantních účastníků trestního řízení při jehož případě.

 

4.2. U deliktů, za něž hrozí trest odnětí svobody v maximální souhrnné délce trvání nepřesahující 10 let odnětí svobody, je výše kauce limitována částkou 15 000 $. Tato částka se stanovuje s nevyhnutelným přihlédnutím k povaze trestných činů zahrnujících zejména:

 

a) majetkové delikty nižší závažnosti ;

 

b) násilné trestné činy, které nevedly k závažnému ublížení na zdraví oné osoby spáchané na níž;

 

c) trestné činy proti veřejnému pořádku, u nichž je nízká míra společenské škodlivosti zaručena.

 

4.3.V případě, že je obviněný stíhán pro trestné činy, za něž mu hrozí trest odnětí svobody v souhrnné délce od 10 do 20 let, je maximální výše kauce stanovena na částku 30 000 $. Toto opatření se vztahuje, nevyhnutelně a, na delikty, kde je trestní sazba vyšší, a to v případech jako

 

a) závažné násilné trestné činy, včetně útoků s těžkou újmou na zdraví či loupeží;

 

b) delikty s vysokým majetkovým prospěchem nebo podvody v rozsáhlé míře zasažení

 

4.4. U trestných činů, za něž hrozí trest odnětí svobody přesahující 20 let, je výlučná pravomoc k rozhodování o přiznání a výši kauce svěřena, nevyhnutelně a na, okresnímu soudu. Soud v takovém případě přihlíží ke všem individuálním okolnostem případu, zejména k povaze a závažnosti deliktu, riziku útěku obviněného samého, možnosti ovlivňování svědků a dalším faktům, která mohou ohrozit veřejný pořádek.

​

​

​

Article 5: Možnosti zamítnutí kauce

 

5.1. Kauce může být soudním orgánem či jiným k tomu povolaným subjektem odmítnuta v případech, kdy existují závažné indicie, že propuštěním obviněného na svobodu dojde k ohrožení řádného a nerušeného průběhu trestního řízení, zejména tehdy, jsou-li naplněny následující okolnosti, a to tedy

 

a) existuje vážné a důvodné podezření, že obviněný bude aktivně zasahovat do svědeckých výpovědí, ovlivňovat spoluobviněné nebo jiné procesní strany onoho řízení;

 

b) existuje reálné riziko, že se obviněný pokusí vyhnout trestnímu stíhání či následnému výkonu trestu, a to útěkem, úkrytem či jinými prostředky jemuž příslušné;

 

c) obviněný je stíhán pro mimořádně závažné trestné činy, za něž právní předpisy předpokládají trest odnětí svobody převyšující 20 let souhrnné délce trvání.

 

5.2. V situacích, kdy obviněný v minulosti opakovaně spáchal trestnou činnost obdobného charakteru, za kterou je nyní stíhán, anebo v případech, kdy v minulosti porušil podmínky propuštění na kauci, je oprávněným orgánem v souladu s relevantní judikaturou odůvodněno nepřiznání kauce jemuž. Toto nepřiznání kauce je vedeno zájmem na zajištění hladkého průběhu řízení a ochraně společnosti před možným pokračováním trestné činnosti ze strany obviněného možno spácháno.

 

5.3. Kauce se bez dalšího posouzení zamítá, ale nemusí, v případech, kdy je obviněný stíhán pro zvláště závažné násilné delikty, jejichž povaha a důsledky vykazují mimořádnou společenskou škodlivost a ohrožení, a to zejména tehdy, pokud jde o

 

a) vraždu prvního stupně,

 

b) trestné činy spojené s teroristickými aktivitami nebo organizovaným zločinem,

 

c) jiné násilné trestné činy, při nichž bylo jasně prokázáno, že obviněný představuje akutní a bezprostřední hrozbu pro veřejnou bezpečnost.

 

5.4. V případech, kdy je obviněný stíhán za delikty směřující proti integritě státního zřízení, jako jsou velezrada, špionáž nebo jiné delikty zahrnuté v kategorii ohrožení národní bezpečnosti, je institut kauce nepřiměřeným a neadekvátním prostředkem k zajištění účasti obviněného v řízení. Proto se kauce v těchto případech výslovně nepřiznává.

 

5.5. Soud disponuje v rámci své nezávislé diskreční pravomoci oprávněním zamítnout přiznání kauce i v případech, které nejsou výslovně uvedeny v tomto zákoně, pokud na základě předložených důkazů, svědectví či jiných materiálů shledá, že přiznání kauce by mohlo vést k narušení veřejného pořádku, negativně ovlivnit průběh trestního řízení či ohrozit bezpečnost obětí nebo svědků. V tomto kontextu soud výlučně přihlíží zejména k povaze onoho daného trestného činu, společenské nebezpečnosti a k osobnostním charakteristikám obviněného.

​

​

​

Article 6: Kontrola kauce a rozhodnutí soudu

 

6.1. V případě, že bylo rozhodnuto o přiznání či zamítnutí kauce orgánem činným v trestním řízení, má obviněný právo podat návrh na přezkum tohoto rozhodnutí k příslušnému onoho soudu. Soud v rámci přezkumu, má za jeho pravomoc, a muset posoudit, jak zákonnost, tak přiměřenost rozhodnutí, s přihlédnutím k relevantním okolnostem případu, včetně majetkových poměrů obviněného, povahy trestné činnosti a rizik spojených s jeho propuštěním na svobodu.

 

6.2. Soud je oprávněn změnit rozhodnutí o kauci na základě nových důkazů, změny okolností nebo nesprávného vyhodnocení důkazní situace spáchaného orgánem činným. Změna rozhodnutí může, ale není nevyhnutelně ustanoveno na, zvýšení, snížení, nebo úplné zrušení kauce, přičemž soud musí své rozhodnutí odůvodnit náležitě, a tak i s ohledem na závažnost trestného činu a na potřebu zajistit řádný průběh trestního řízení.

 

6.3. Přezkum onen může být proveden jak na návrh obviněného, tak z podnětu orgánu činného v trestním řízení, pokud se jedná o případy, kdy původní rozhodnutí neodpovídá závažnosti skutkových okolností případu.

 

6.4. Proti rozhodnutí soudu o kauci je přípustné odvolání, a to ve lhůtě stanovené soudním řádem. Odvolací soud je povinen rozhodnutí o kauci přezkoumat a případně je změnit či potvrdit, přičemž jeho rozhodnutí je konečné a závazné.

 

6.5. Rozhodnutí o kauci je vykonatelné okamžikem, kdy bylo vydáno příslušným soudem, nestanoví-li zákon jinak. V případech, kdy je ona kauce přiznána, má obviněný povinnost složit částku do stanovené lhůty, jinak při jehož nenaplnění, této ony podmínky, může být rozhodnutí soudem zrušeno a obviněný může být opět vzat do vazby.

 

6.6. Soud má pravomoc uložit dočasné opatření k zajištění toho, aby obviněný během čekání na přezkum rozhodnutí o kauci dodržoval všechny podmínky stanovené soudem či orgánem činným v trestním řízení. Tato opatření mohou zahrnovat, ale nejsou omezeny na dohled, zákaz opuštění jurisdikce, nebo jiná omezení směřující k zajištění přítomnosti obviněného u dalšího jednání.

​

​

​

Article 7: Zrušení kauce

 

7.1. Kauce může být soudním orgánem či jiným kompetentním subjektem, a to buďto na návrh autorizovaných subjektů, anebo z moci úřední, odňata, dojde-li k zásadní modifikaci skutkových reálií, jež tvořily základ pro její předchozí přiznání. Mezi takové reálie náleží zejména, leč nikoli výlučně, flagrantní porušení podmínek kauce soudem stanovených, eminentní riziko úniku obviněného z dosahu jurisdikčních orgánů, anebo výrazné narušení veřejného pořádku či veřejné bezpečnosti.

 

7.2. Právě tehdy, kdy, že obviněný neplní podmínky přiznané kauce, a to zvláště podmínky regulující prostorové omezení jeho pohybu, povinnost pravidelných hlášení příslušným orgánům, nebo jakékoli jiné restrikce zahrnující zákaz kontaktu s konkrétními osobami jemuž obeznámenými, má soud neomezené oprávnění na základě těchto závažných přestupků kauci neprodleně zrušit. Tato revokace nabývá právní účinnosti okamžikem vyhlášení rozhodnutí, a považuje se za přímý důsledek neuposlechnutí podmínek, které byly výslovně vázány na přiznání kauce, a obviněným odsouhlaseny, právě kdy tehdy, kauce byla uzavřena.

 

7.3. Je-li soudem či příslušným orgánem důvodně předpokládáno, že obviněný uprchl z jurisdikce soudu, záměrně se vyhýbá trestnímu řízení či jiným způsobem znemožnil dosažení účelu kauce, jejž představuje zajištění přítomnosti obviněného v následujícím průběhu řízení, je soud povinen neprodleně rozhodnout o revokaci kauce. V takovém případě je rovněž oprávněn nařídit okamžité opětovné zadržení obviněného bez možnosti dalšího přiznání kauce v rámci téhož řízení.

 

7.4. Shledá-li soud na základě nových skutečností či důkazních prostředků, že kauce původně složená přestala plnit svůj stanoven účel jako preventivní záruka přítomnosti obviněného v řízení, a to z důvodu objevení závažných skutečností, může soud přistoupit k okamžitému zrušení kauce. V takovém případě se kauce prohlásí za propadlou ve prospěch státu, aniž by bylo nutné dalšího dokazování její neúčinnosti či vrácení peněžité hodnoty.

 

7.5. Návrh na zrušení kauce může podat orgán činný v trestním řízení, státní zástupce či jiný kvalifikovaný subjekt, který se domnívá, že došlo k porušení kaučních podmínek nebo že nastaly jiné relevantní skutečnosti, jež zvrátily původní rozhodovací rovnováhu ve věci přiznání kauce. Soud je povinen o takovém návrhu rozhodnout v co nejkratší lhůtě.

 

7.6. V okamžiku, kdy je kauce zrušena, má obviněný povinnost neprodleně nastoupit do vazebního zařízení, aniž by mu bylo umožněno žádat o nové přezkoumání kaučních podmínek. Soud může rovněž rozhodnout o propadnutí oné složené kauce ve prospěch státu, pokud bylo porušením kaučních podmínek prokázáno, že obviněný jednal v rozporu se zásadami důvěry soudního systému, na jejichž základě byla kauce původně přiznána.

​

​

​

Article 8: Odpovědnost kauce

 

8.1. Osoba, jež složí kauci, se stává nositelem subjektivní odpovědnosti a za to, že obviněný dodrží veškeré podmínky stanovené příslušným soudním či jiným orgánem, stanoveným tímto zákonem, včetně plnění závazků plynoucích z rozhodnutí o přiznání kauce.

 

8.2. V případech, kdy obviněný záměrně nebo z nedbalosti poruší podmínky stanovené při přiznání kauce, zejména se nedostaví k soudnímu řízení, vyhýbá se dalším procesním úkonům či poruší další specifické podmínky, které byly v rámci kauce stanoveny, nese osoba složivší kauci riziko jejího propadnutí ve prospěch státu. Tato odpovědnost je ex lege součástí kaučních podmínek, přičemž osoba, jež složila kauci, nemá nárok na její vrácení.

 

8.3. V případech, kdy obviněný, jenž byl propuštěn na základě složené kauce, způsobí jakoukoliv škodu, ať již majetkovou či nemajetkovou, jež přímo či nepřímo souvisí s jeho propuštěním, nese osoba, která složila kauci, odpovědnost za uhrazení této škody. Tento princip se uplatňuje zejména v případech, kdy bylo možné předejít škodě plněním kaučních podmínek, a kde tedy odpovědnost vyplývá výlučně z kaučních vztahů jakožto záruky.

 

8.4. Osoba, která složila kauci, má v případě jejího propadnutí ve prospěch státu nebo v případě, že z jejího složení vznikly další povinnosti uhradit škodu, právo uplatnit regresní nárok vůči obviněnému, pokud se prokáže, že nesplnění podmínek kauce bylo zaviněno jeho samým úmyslným nebo nedbalostním jednáním jím způsobeným. Tento regresní nárok se však uplatňuje pouze v rozsahu, v jakém byly skutečné škody způsobeny porušením povinností obviněného.

 

8.5. Osoba, jež složila kauci, může být zproštěna odpovědnosti za její propadnutí či za škody vzniklé z jejího složení, pokud prokáže, že k porušení kaučních podmínek došlo z důvodů objektivních, které nebyly v její moci ovlivnit, ani při vynaložení veškeré obezřetnosti a péče v jejich silách, kterou lze po osobě složivší kauci požadovat.

​

​

​

Article 9: Závěrečná ustanovení

 

9.1. Tento zákon nabývá účinnosti okamžikem jeho formální promulgace v souladu s příslušnými normami právního řádu, přičemž se stává plně závazným pro všechny subjekty právního jednání v rámci jurisdikce státu San Andreas. Ustanovení tohoto zákona se vztahují na všechny kauční vztahy vzniklé po jeho účinnosti, ať již se jedná o vztahy trestněprávní, civilní či správní povahy. Veškeré legislativní akty, které jsou s tímto předpisem v rozporu, se tímto zákonem derogují, pokud zákon nestanoví jinak.

 

9.2. V případech, kdy na základě tohoto zákona vznikne potřeba vyřešit otázky právního výkladu v souvislosti s kaučními vztahy, se přihlíží k analogickým ustanovením příslušných částí trestního a občanského zákoníku, jakož i k relevantní judikatuře vyšších soudních instancí. Tento zákon je nadán přímým účinkem, přičemž ustanovení týkající se výkladu a aplikace kauce musí být aplikována v souladu s obecnými zásadami právního státu, principy legality a proporcionality.

 

9.3. Tento zákon ruší a nahrazuje všechny předchozí legislativní akty, které se týkaly úpravy kaučních vztahů, pokud jsou s jeho ustanoveními v rozporu. Pokud některé části dříve přijatých právních předpisů zůstávají v platnosti a nejsou tímto zákonem dotčeny, jejich aplikovatelnost je omezená pouze na ty případy, které výslovně nejsou regulovány tímto zákonem.

​

​

​​​

​

​

Navrženo Vyšším představenstvem Ministerstva spravedlnosti dne 15.09.2024.

Schváleno Sněmovnou reprezentantů státu San Andreas dne 20.09.2024.
Schváleno Senátem státu San Andreas dne 26.09.2024.
Přijato Vládou státu San Andreas dne 03.10.2024

Podepsáno Guvernérem státu San Andreas ve dni 06.10.2024.
​

Platné od 11.10.2024